Dneska to bude takové široké téma – dámské boty. Pokusíme se v té složitosti společně neztratit – jak ale na to, když máme k dispozici celou plejádu druhů obuvi? Popravdě, nikdy jsem nebyla velkým odborníkem na to, jakou botu vzít k jaké příležitosti. Určitě ještě pamatujete na to, jak mě moje maminka vyškolila v oblasti šatů. S botami to v tomto případě bylo jednoduché. Jako malá holčička jsem střídala černé a bílé lakýrky, jako slečna jsem nosila lodičky na decentním podpatku, v době mého dospívání zásadně s kulatou špičkou. 

Správné zvolené dámské boty mohou váš outfit povýšit na jinou úroveň

Se špetkou ironie musím prohlásit, že moje drahá matka pravděpodobně žádnou jinou botu na noze po celý svůj život neměla. To ale neznamená, že bych na lodičky nikterak zanevřela. Pořád je považuji za součást botníku každé správné dámy, samozřejmost k sukni, a botu, která outfit s kalhotami povýší o úroveň výše, co se stylu a šarmu týče. 

Lodičky mám několikery a chodím v nich poměrně často, a to i přesto, že poslední dobou dávám v oblékání přednost ležérnosti a pohodlnosti. Že to v lodičkách není možné? Máte dvě možnosti, popřípadě jejich kombinaci – volte kratší či širší podpatek a věřte, že dobře prošlápnutou botku z kvalitního materiálu nebudete na noze ani cítit. Někteří ortopedové dokonce tvrdí, že menší podpatek je anatomicky více prospěšný, než rovná bota. 

Jaké boty jsem nosila za mých školních let?

Do školy jsem obvykle chodila v obuvi, které široká veřejnost přezdívala „botasky“, na čemž jsem se moc o obouvání nepřiučila. Tehdy jsme to nosili všichni. Bylo to docela pozitivní, ten faktor stejnosti dokonale minimalizoval závist ve skupině neurotických adolescentů. A víte co? Pomalu se přesouvám k dnešní další radě. Všichni jsme nosili tento druh sportovní obuvi a asi bychom to nebývali dělali, kdyby se to k další uniformě, džínům, nehodilo. Zkuste zakoupit pohodlné tenisky. Poslouží Vám jako obuv na výlety, na nákup i do kavárny, pokud budete chtít mít nožku v pohodlí. Inspirujte se třeba následujícím odkazem. Tenisky můžete klidně kombinovat s šaty, které zakoupíte na Nerio.

Obávám se, že se tentokrát budu trošku opakovat se svým kabelkovým poselstvím. Vlastně bych se opakovala hovoříce o veškeré galanterii. Jsem zkrátka zastáncem kvalitní obuvi a kudy ve svých kvalitních botách chodím, tudy doslova lobbuji za to, jak je báječné si za kvalitní obuv připlatit. A v zážitkové části článku tomu nebude jinak. Ostatně posuďte samy, jak náročné je kvalitní botu vyrobit.

Zážitek na závěr

Ještě vám dlužím zážitek, historku. Ta dnešní bude o tom, co se Vám může stát s levnými botami. Ta nepříjemnost se mi přihodila zrovna když jsem měla před sebou důležitý pracovní pohovor, zpátky ve svém kariérním období. To víte, chtěla jsem zapůsobit, koneckonců, ten, kdo by nechtěl, by mohl být pokládán v jistém slova smyslu za narušeného jedince. 

K šatům, co jsem měla ten den na sobě, jsem si vytipovala parádní lodičky. Jaké ale bylo mé překvapení, když jsem je vytáhla z botníku a zjistila, že mají úplně sešlapané kramfleky. Byla jsem totiž předtím nějakou dobu v zahraničí bez nich a úplně jsem zapomněla, že potřebují podrazit.   

Tu práci jsem si hledala mimo jiné i proto, že zůstatek na mém účtu se opovážlivě tenčil. Neměla jsem teda dostatek prostředků a popravdě ani času na to, abych strávila dopoledne výběrem kvalitní obuvi. Nazula jsem tedy sandálky, v prvním obchůdku koupila pár nádherných lodiček za 300 korun a pospíchala do firmy. Ani netlačily (Mimochodem, za chvíli údajně nebudou tlačit žádné boty. Přesvědčte se třeba zde.). Po chvíli jsem nicméně pocítila, že se propadám. Nebo spíš, že jsem se propadla. Bylo to rychlé. Podpatek se mi dostal do hluboké mezery mezi dlaždicemi. Trhla jsem, abych ho z díry dostala. Vytrhla jsem botu bez podpatku. Co v tu chvíli s podpatkem?

Nakonec vše dobře dopadlo

No, páčila jsem ho ještě dobrou minutu. Po ní jsem byla o dvě minuty z uspěchaného dne chudší. Přišla jsem pozdě. Práci jsem nicméně dostala, pravděpodobně z důvodu, že šéfovou dojal můj příběh. Měla jsem ale štěstí, všude bych takové štěstí mít nemusela. Jak říkala babička: „Laciný, dvakrát placený.“

Stalo se vám někdy něco podobného?