Na vesnici je božský klid. Lidé na vesnici jsou tak nějak přátelštější a zdá se, že nikam nepospíchají tak, jako lidé z města. I když mnoho lidí do práce dojíždí do města i hodinu, nemá to na ně tak stresující vliv, jako kdyby jezdili narvanou tramvají v koloně po Praze, protože vědí, že se budou vracet zase do toho skvělého klidu, kde uslyší zpěv ptáčků a občas štěkot psa. Taky vám pod okny neproudí v pozdních nočních hodinách uječené davy opilců, které zrovna vyhodili z vedlejšího baru.

Plány na víkendy jsou většinou jasné, na domě je práce dost, ale není to takový ten typ práce, kterou musíte dělat. Je to taková ta práce pro radost. Pokud se staráte jen o trávník a o to, jestli máte dost dřeva do krbu, není to tak velká starost, abyste v sobotu odpoledne vyrazili na do ZOO a v neděli za babičkou na oběd a na nákupy.

Věc jiná je, pokud si chcete dokázat, že jste farmář jako poleno, pořídíte si pařník, skleník, kozu a slepice, pak se život na vesnici mění v nekonečný koloběh ranního vstávání, krmení, zalévání, plení a vstávání, krmení, zalévání a plení. I tento způsob života nese své ovoce. Není totiž nad to si doběhnout do skleníku pro okurku na salát, nebo na bylinný záhon pro šalvěj na králíka. Pokud si nejste jisti, co zvládnete, začínejte po troškách. Žádný učený z nebe nespadl a zahrada je hra.

Když pak navíc koukáte na své ratolesti, které nadšeně pobíhají po zahradě, a vy nemusíte mít strach, že skočí pod auto, ty chvíle si užíváte tak nějak víc.

Pokud se ale bez té kapky stresu, který denně zažíváte na cestě do práce, neobejdete se bez častých večerních návštěv kina s posezením s přáteli, máte ještě dost času vyhlížet ten svůj vysněný domek u lesa.